Chov koček je...,

CHOV koček je…….

Krásný koníček.
Po čertech drahý, ale to vám nikdo neuvěří. Nikdo „normální“ si neumí představit, že se najde blázen, který vysolí 1000-3000 EURO za tříměsíční kotě, o kterém si sice zjistil vše, co mu byli ochotni majitelé rodičů , případně dalších předků sdělit, ale které nikdy neviděl. Neví, jaké to je, těšit se a čekat dlouhé měsíce, zda naše volba byla správná . Neví, že solidní chovatel vysolí za zdravotní testy rodičů několik tisic, mnozí i desítky. Netuší ani, že zodpovědný odchov jednoho kotěte vyjde bratru 4-6 tisíc , za předpokladu, že je březost, porod i odchov vrhu zcela bez komplikací. Chápeme, že každý koníček je drahý, ale jen nemnozí vědí, jak drahý je CHOV. Snad proto se mnozí domnívají, že když chovatel prodá koťata z vrhu, může se měsíce válet na Havaji za utržené peníze.
CHOV je velmi emocionální , ale teď nemyslím cicmání se s roztomilými koťátky. Ano, koťata k chovu neodmyslitelně patří. Každá kočka jím nejprve je. Zodpovědnost chovatele k rozvoji jeho plemene ho váže a omezuje ve výběru chovných zvířat. Musí dbát na zdraví předků, na povahy a typ. Volba srdcem, jak tomu je u koťat a koček mazlíčkářů je prakticky vyloučena. Jistěže si vybírá zvíře, které ho něčím osloví, ale neustále musí pamatovat na to, že pokud nechce jen množit kočky s PP, je třeba svou volbu přizpůsobit i požadavkům plemene a chovatelskému cíli. Chov sebou nese i těžká rozhodnutí v podobě hledání domovů mladým kastrátům, kteří do chovu z nějakého důvodu nemohli zasáhnout a nebo už svou úlohu v chovu splnili a mají právo žít klidný život kastráta se svou rodinou. Jen nemnohý kastrát může žít v chovné skupině. Ne proto, že , jak si laik myslí , už ho chovatel vyždímal a tak se chce zbavit darmožrouta. Ale proto, že zodpovědný chovatel staví prospěch svých zvířat nad svoje přání. Mnoho chovatelů s chovem končí, protože má k některému , nebo několika zvířatům tak silnou citovou vazbu, že se jich nechce vzdát.
CHOV je i náročný na znalosti. Dobrý chovatel nevystačí se základními znalostmi. Musí se neustále učit. Chovná skupina je velmi živý organismus s mnoha proměnnými. Chovné kočky se v různých částech svého reprodukčního cyklu chovají různě a proto se vztahy mezi nimi neustále mění. Soužití s chovným kocourem není jak mít na gauči milého, emocionálně stabilního kastráta a proto, aby se netrápil kocour ani majitel a nestrádal ani zbytek skupiny, musí se s ním chovatel naučit zacházet. Musí rozumět řeči svých zvířat tak, aby si vždy včas stačil všimnout, když jsou jejich potřeby nedostatečně uspokojovány. Zdravý chov může být jen v psychicky i fyzicky zdravé skupině. Kromě genetiky, kterou musí znát, aby se dokázal vyhnout geneticky neseným nemocem je třeba , aby uměl včas rozpoznat a řešit i aktuální nemoci, které se kočičí populaci nevyhnou, jako virozy, dietní chyby, zánět močových cest a mnohé další. K tomu všemu se musí orientovat v krmivařině, aby jeho kočky měly v jídelníčku , ve vhodném poměru zastoupeno vše, co potřebují ke zdravému vývoji.
CHOV je o zachování a šlechtění plemen. O zvyšování jejich kvality. Není to jak s houskami. Aby byl chov chovem, je třeba mít cíl a jít si za ním. Zdravější linie, milé, přátelské, vstřícné povahy a zároveň udržení a zlepšení typu chovaných zvířat kladou na morální vlastnosti chovatele velké nároky. 
CHOV jsou i koťata. Sestavení vhodných chovných párů, jejich zdravotní prověrky, selekce nevhodných povah předchází krytí . Po něm, když jde vše dobře následuje březost. Ne vždy kočka koťata donosí. Možných následných komplikací je celá řada. Když koťata donosí, následuje porod. Přichází nervozita, bezesné noci, často i týden před porodem i po porodu, starost, abychom byli doma, když to přijde, někteří chovatelé si vybírají i dovolenou,  aby byl k dispozici i veterinář, když se vyskytnou jakékoli komplikace , starost o matku, aby porod zvládla, neboť jsou to kočky domestikované ,tím je i větší riziko u porodu, aby měla dost mléka, přijala koťata, aby koťata byla plně vyvinutá, zdravá, sála a prospívala. První 2-3 týdny jsou to takové bezmocné myšky a tak přichází péče o to, aby měla vše, co potřebují a chovatel se dočkal toho krásného, krátkého období, kdy se z nich stanou roztomilá koťátka. Ta je pak třeba naučit používat záchodek, jíst pevnou stravu, nechat si ostříhat drápky, učesat kožíšky, prohlídnout uši, oči a ukázat jim, že lidé jsou báječní společníci. Když jde vše hladce, je to opravdu paráda. Jenže příroda má mnoho regulačních stavidel, zvláště u zvířat s vysokou reprodukční schopností, jako jsou kočky a počítá s vysokou ztrátovostí. Úskalí je mnoho. Od nedonošení, vstřebání plodů, přes porod císařským řezem, odmítnutí koťat matkou, neživotaschopných plodů, netestovatelných genetických onemocnění, přes klasické nemoce až po náhlá úmrtí a strašáka FIP.
CHOV je krásný koníček. Vyžaduje pevné morální zásady, cílevědomost, dostatek financí, velkou empatii k chovaným zvířatům a spoustu lásky ke kočkám. Stejně jako laikové každou chvíli narazí na kočku v nouzi, stává se to i chovatelům. Mnozí z nich mají doma , u rodičů, kamarádů, dětí…kočky, které sebrali z ulice a postarali se o ně. Z lásky ke kočkám sponzorují kastrační programy, útulky i dočasky. Nikde se tím nechlubí, nemají tu potřebu, prostě udělají co je aktuálně třeba. K tomu se pojí i ochota a schopnost přehlížet věčné poznámky o chovatelích zlatokopech, zbytečně namnožených vrzích, které zabírají místo kočkám z ulice od nezodpovědných množitelů. 
CHOV je krásný koníček, jehož třešničkou na dortu jsou koťata, která nezabírají místo těm z ulice! Koťata, která přinášejí radost nejen chovateli, ale i novým majitelům a jejich prostřednictvím se další lidé učí lásce a empatii k celé kočičí populaci.

 S poděkování,  za krásné sepsaný a pravdivý pohled na chovatelé, p. ‎Evě Iltisové‎ .

   Je nutno mít na paměti, že pořízením kočičky, se stává naším nejen členem rodiny, ale jsou to pro nás i děti, se stejnými schopnostmi dělat nám radost i lumpárny, dbáme na to aby se nezranili, neztratili, nebyli pro děti plyšovou hračkou , jak si mnozí rodinky představují, ale  měli plnohodnotný život stejně jako i naše děti, mají stejnou duši jako i lidé, dle výskumu i intelekt na úrovni pětiletého dítěte i srdce na dlani..., zklamou jen jednou, když nám odejdou za duhový most. A že jsou drahé ? Ano, ale zde nelze licitovat, tohle není materiál..,nejsme na jarmarku..,  jde o duši plné lásky se srdcem na dlani, podporou v myšlení i výchovou chovatela, tedy, buď na to mám či nemám, nemám-li na kotě, tak stěží na granulky, výživu.., a při stoupajících cenách, stoupájí i náklady chovateli, ten se snaží udržet svou linií tak, aby nebyla zneužívaná a právem si stojí za zadraví potomků, neb jsou až vyčerpávající noce před a po porodu...., pak i ceny nákladů a s tím vše spojené.